Díl 5.: Oblaka druhu altocumulus

Oblaka druhu altocumulus patří mezi oblaka středního patra troposféry. Slunce skrz ně prosvítá a oblaka mají vlastní stíny. Mohou být zbarvena světle, ale i tmavě. Na obloze vždy tvoří formace či skupiny několika větších obláčků různých tvarů s jasně ohraničenými okraji. Na příložené ilustraci najdete "altokumuly" téměř ve středu.

 By Valentin de Bruyn / Coton (Own work) [CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0) or GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html)], via Wikimedia Commons

Oblaka druhu altocumulus jistě všichni z vás mnohokrát viděli. Jen jste možná nevěděli, že se tak jmenují. Ačkoliv je klasifikace oblaků dosti náročná disciplína, u oblak tohoto typu je identifikace poměrně jednoduchá a nenáročná.

Tato oblaka bychom si mohli splést s oblaky druhu cirrocumulus, o kterých jsme se bavili v minulém díle. Narozdíl od "cirrokumulů" jsou ale obláčky "altokumulů" výrazně větší (na obloze zaujímají prostor větší než 1° - to je přibližně tolik, jako dva úplňky vedle sebe) a mají jasně ohraničené okraje. Nemusí přitom být nutně oddělené ani spojené - jejich formace se v průběhu času mění.

V drtivé většině případů jsou oblaka druhu altocumulus tvořena kapičkami vody. Na oblacích tohoto druhu tedy většinou nevznikají optické jevy spojedné s ledovými krystalky (i zde existují výjimky), ale často se můžeme naopak setkat s optickými jevy související s vodními kapičkami - tedy s oblačnou irizací a nebo korónou.

Pokud jde o různé variace těchto oblak, uvedeme základní tři typy, se kterými se můžete relativně často setkat a identifikace není tak komplikovaná, jako u jiných. První typ je altocumulus translucidus. Tato oblaka jsou sice relativně vzácná, ovšem mají tak typické vlastnosti, že je snad ani nelze zaměnit s jiným typem oblaků. Charakteristickým znakem tohoto typu oblak je, že formace obláčků dokonale prosvítá a působí velmi poetickým dojmem.

Oblaka druhu altocumulus translucidus, autor snímku: Petr Hykš

Dalším dobře rozpoznatelnou variací altocumulus undulatus. Tento oblak se vyznačuje zvlněním, které je charakteristické pro tzv. orografická oblaka. Oblak je vytvořen díky proudění vzduchu nad nějakou překážkou, kde oblak opakovaně, periodicky kondenzuje a vytváří tak pravidelné vlnové formace.

Oblaka druhu altocumulus undulatus, autor snímku: Petr Hykš

Konečně poslední variací, kterou zde ještě představíme, je altocumulus lenticularis. Tento oblak je neobyčejný zejména svým tvarem, neboť může mnohým lidem připomínat létající talíř. Přesto tento oblak dostal název od něčeho jiného a v české terminologii bychom ho našli pod označením "čočkovitý oblak". Tato oblaka také vznikají nad nerovnostmi na povrchu (typicky nějaké horské překážky) a zajímavostí je, že se jejich poloha na obloze v průběhu času nemění.

Oblaka druhu altocumulus lenticularis, autor snímku: Petr Hykš

V příštím díle se budeme zabývat oblaky druhu altostratus.

Autor: PH