Změna rozložení oblačnosti ve světě zesiluje globální oteplování

Změna rozložení oblačnosti ve světě zesiluje globální oteplování
14.07.2016
Mraky působí na Zemi jako regulátory teploty. Podle nově vydané studie dochází ke změně jejich globální distribuce, následkem čehož jsou i ovlivňovány dosud měřené změny klimatu.

Mraky výrazně mění teplotu vzduchu na Zemi. Oblačnost odráží část přicházejícího záření ze Slunce směrem k zemskému povrchu, zároveň však zadržují záření, které odchází z naší planety pryč. Zachycení dlouhovlnného záření Země pak nejvíce pociťujeme v noci, kdy například při jasných zimních nocí, jsou teploty vzduchu mnohem nižší a častěji se vyskytují mrazy.

Mraky, které vlastně působí i jako tepelné regulátory pro planetu Zemi, změnily v posledním období svůj charakter globální distribuce. Jejich proměnlivost polohy v planetárním měřítku byla pravděpodobně vyvolána probíhající změnou klimatu. V konečném důsledku však tento jev ještě více zesílí. Alespoň s tímto tvrzení přichází nová studie vydaná toto pondělí Scripps Institution of Oceanography působící na Kalifornské universitě v San Diegu.

Střední oblačnost na letní obloze
Zdroj: © AFP

Dlouhá časová škála satelitních snímků od roku 1980 ukázala na snížení zákalu (tedy oblačnosti) v mírných zeměpisných šířkám, kam se řadí i naše území. Navíc dochází i k expanzi subtropické suché zóny směrem k pólům. Tyto změny v rozložení oblačnosti pak zvyšují absorpci slunečního záření na Zemi, což vede ke snížení emise tepelného záření pryč do vesmíru. Ač by se na první pohled mohlo zdát, že snížení množství oblačnosti sice zvýší přínos tepla ze Slunce, na druhou stranu by toto teplo nemělo být zadržováno Zemí, jelikož v tomto momentu právě oblačnost chybí. Tedy jednodušeji řečeno, zvýšení množství přicházejícího tepla, by mělo vést i ke zvýšení jeho odrazu. Tuto myšlenku však narušuje zvyšování skleníkových plynů v atmosféře, které zvýrazňují jev zadržování tepla při povrchu naší planety. Skleníkové plyny nyní zastupují chybějící oblačnost, avšak pouze při procesu zachycování tepla, nikoliv již v jeho odrazu.

Ač se tento závěr zdá poměrně jednoduchý, studie se musela potýkat s několika problémy. Jen samotný sběr dat byl poměrně složitý, jelikož satelity sledující zemské počasí nejsou dostatečně stabilní. Tým vědců však našel způsob jak informace „opravit.“ Odebrány byly zkreslující činitelé, jako jsou kalibrace přístrojů družic či degradace senzorů.

Pokud bychom si připomněli některé události minulého století, kdy mraky sehrály roli krátkodobého snížení globální teploty, jednalo se především o sopečné erupce, při kterých dochází k úniku velkého množství částic (popele apod.) do atmosféry. Tyto částice pak fungují jako kondenzační jádra pro vznik dešťových kapek. Několik chladnějších let bylo například pozorováno po erupci El Chichón v roce 1982 v Mexiku či následkem erupce Mount Pinatubo na Filipínách roku 1991.

Probuzená sopka Pinatubo
Obr.:
Erupce Mount Pinatubo z 15. června 1991
Zdroj: © AFP
 

Autor: SG

frame-scrollup