V Arktidě uniká rajský plyn

Možná už jste v minulosti měli tu čest s rajským plynem, který při vdechnutí malého množství vyvolává veselí, při vyšší koncentraci člověk upadá do anestetického spánku, avšak intenzivní vdechování vede až k zástavě dechu či srdce působící následně smrt jedince. Přirozeně se vyskytuje i v trvale zmrzlé rašelině – permafrostu, který pokrývá asi čtvrtinu Arktidy. Bohužel se N₂O řadí mezi skleníkové plyny, jež nepříznivě ovlivňují klima naší planety. Jeho emise jsou tak regulovány Kjótským protokolem (2005). Pokud bychom srovnali jeho efekt v atmosféře s dalšími skleníkovými plyny, můžeme přirovnat 1 tunu N₂O k 200 tunám oxidu uhličitého – CO₂ (některé zdroje uvádějí 300 t) nebo 10 tunám methanu – CH₄. Ačkoliv se snažíme lidskou činností emise tohoto plynu eliminovat, obrovské zásoby ukryté v permafrostu se pomalu derou na povrch. Tání permafrostu se tak stává obrovským problémem, který by mohl výrazně podpořit dosavadní změny klimatu.

Obr.: Rozšíření permafrostu v okolí severního pólu
Zdroj: Pnas.org

Doposud nebyl tento plyn příliš zahrnut do klimatických predikcí. Nyní však nová studie, uveřejněná 29. května v žurnálu Proceedings of the National Academy of Sciences, varuje před zvyšováním teplot následkem možných úniků N₂O z permafrostu. Výzkumníci se zaobírali 16 vzorky zmrzlé rašeliny z Laponska, které ohřáli v prostředí laboratoře. Z výzkumu je patrné, že místa, kde je permafrost pokryt rostlinami, vykazují minimální obsah N₂O. Holé lokality představují naopak vysoké nebezpečí a potencionální zdroj emisí.

Tento proces je jedním z příkladů zacyklení, které vede k neustálému prohloubení problému. Zvýšení globální teploty vzduchu vede k tání permafrostu, který uvolňuje další nebezpečné plyny podporující oteplení planety. Obecně se pak v okolí pólů projevuje oteplení dvakrát tak více než ve zbytku světa. 

Autor: SG