Sněžení tiší okolní svět

Ačkoli člověk dokázal mnohé, vyzrát na přírodní živly se mu zatím zcela nepovedlo. A tak silné sněhové bouře dokáží napáchat pěknou paseku. Zastavuje se doprava, kdy vystrašení řidiči raději nechávají svá vozidla doma, ti méně šťastní pak na zaváté silnici uvíznou. Komplikace nastávají i ve vzduchu, což nutí letadla často zůstávat na zemi. Doprava je jedním z hlavních producentů hluku, především pak v městském prostoru. Pokud se vydáme do přírody, sněžení zahání i hlavní přírodní mašiny na zvuk – zpěvné ptactvo, které dává před sněžením přednost svým úkrytům v dutinách stromů nebo skal.

Zdroj: Reuters/Max Rossi

Ticho je však způsobeno i samotným charakterem sněžení. Sníh totiž mění způsob šíření zvuku. Když se hromadí lehký a nadýchaný sníh na povrchu, funguje jako absorbátor hluku. Sníh dokáže pohlcovat zvukové vlny podobně jako průmyslově vyráběné materiály k tomu určené. Čerstvý sníh se totiž vyznačuje značnou porézností, která výborně podporuje vstřebávání zvuku. Samozřejmě čím větší je vrstva sněhu, tím lépe je zvuk absorbován. Na druhou stranu i malá vrstvička sněhu (cca 3 cm) se už dokáže projevit. Absorpce hluku se měří na stupnici 0 až 1, přičemž 1 značí 100 % pohlcení. Měření ukázalo, že sníh dokáže zvuk utlumit v rozmezí 0,5 – 0,9. Sníh je však velmi variabilní a nestabilní, a pokud často taje a opět zamrzá, může mít natolik pevnou strukturu, že zvuk naopak od sebe začne odrážet. Tóny pak mohou doletět na větší vzdálenost a můžou se i očistit od šumu a být tak čistější.

Vlivu sněhu na šíření zvuku se v posledních letech věnuje Národní centrum pro výzkum ledu a sněhu (National Snow and Ice Data Center – NSIDC), které sídlí v USA. Z jejich výzkumu je patrné, že čerstvý, nadýchaný sníh absorbuje největší množství zvuku, postupně se ve sněhu objevují ledové krystalky, které způsobují spíše jeho odraz nežli pohlcení. Krásné zimní ticho si tak nejlépe vychutnáte na procházce po čerstvém prašanu.

Autor: SG