Mohou drony spustit déšť v suchých oblastech?

Tým doktora Wattse společně s Americkým výzkumným centrem dronů v Nevadě pracuje na vyřešení dlouhodobé otázky: může v suchých oblastech díky našim technologiím spadnout více srážek a je možné tohoto snu docílit, aniž bychom ohrozili jiné sféry našeho života? A že je tato myšlenka opravdu stará. První odvážná studie se objevila již ve 40. letech v periodiku Popular Science. Rané pokusy snažící se dostat z dešťových mraků o něco více vedla v minulosti už americká armáda, která využívala suchý led vypouštěný z bombardérů B-17, což mělo povzbudit proces přeměny vzdušné vlhkosti v ledové krystaly, které by díky své větší hmotnosti mohly padat k zemskému povrchu jako déšť. Další využívanou metodou bylo zavádění jodidu stříbřitého do oblak, kde fungoval podobně jako prachová zrna, která tvoří kondenzační jádra pro vodní páru v atmosféře. Tento postup byl vynaleznut doktorem Bernardem Vonnegutem. V minulosti probíhal i projekt Cirrus, který měl za úkol přesměrovat a zeslabit projevy hurikánů, tornád nebo krupobití. Nicméně výsledky můžeme přinejlepším označit za sporné. Nevalné závěry však nové výzkumníky neodradily.

Obr.: Dron vydrží létat 2 hodiny a váží pouhých 8 kilogramů 
Zdroj: © Popular Science

V roce 1977 se v novinách objevilo: „Modifikace počasí, zvláště pak navýšení srážek, bylo považováno za jednu z cest, jak správně hospodařit. Ale metody fungují jen při vhodných podmínkách oblačnosti. Zvrátit sucho tak nedokážeme.“

Stále je otázka, zdali prolomíme extrémní ariditu, nezodpovězena. Nicméně dle prvních odhadů studie nás přijde umělé vyvolání srážek na půl hektaru půdy v přepočtu mezi 200 – 500 Kč. A pouštní státy v USA jako je například Nevada tento výzkum vítají s otevřenou náručí. Dalším benefitem je bezesporu navýšení bezpečnosti. Historie pamatuje tragédii z roku 1980, kdy dva piloti a dva vědci zahynuli v bouři při snaze navýšit objem srážek. Podobně smutná je i letecká nehoda z dubna roku 2000, následkem které zemřeli 3 lidé na palubě. Letecké manévry řízené piloty byly vždy velmi nebezpečné, především pokud se nachází letadlo v nízkých nadmořských výškách, v horském terénu nebo v prudkém větru.

Bezpilotní zařízení dokáží vědcům objasnit sociální život žraloků nebo velryb, či pomáhají v boji se vzteklinou. Drony jsou však pro vědce i nejlepším řešením, při kterém se neriskují jejich životy. Právě letecké nehody mají anpříklad na svědomí nejvíce úmrtí biologů na světě. Mezi lety 1937 – 2000 zemřelo při výzkumu 91 vědců, z nichž 61 bylo zabito na palubě letadla nebo helikoptéry. A tak se v loňském roce vypravily do oblak malé, lehké drony, které se vrátily k dřívějším pokusům s jodidem stříbřitým. Minulý týden byl překonán milník uražené vzdálenosti 30 mil (asi 48 km).

Jak bude dál výzkum probíhat a jakých závěrů se dočkáme? Na to si musíme přece jenom ještě chvíli počkat

Autor: SG