Supralaterální oblouk

Supralaterální oblouk
09.11.2015
Supralaterální oblouk patří mezi vzácněji pozorovatelné halové jevy

Seriál: Optické jevy v atmosféře
Díl 15. Supralaterální oblouk


Vítám vás u patnáctého dílu tohoto seriálu o atmosférických optických jevech. Dnes se budeme zabývat dalším halovým jevem ve tvaru oblouku, který vzniká lomem nebo odrazem světla od ledových krystalků v atmosféře. Bude to oblouk supralaterální.

Supralaterální oblouk patří mezi vzácněji pozorovatelné halové jevy. Abychom tento vzácný jev mohli pozorovat, musí být splněny dvě podmínky. Na obloze musí být silný zdroj světla (Slunce) a v atmosféře musí být přítomny ledové krystalky tvaru šestibokých hranolů, které musí být navíc orientovány vodorovně vzhledem k zemi. Průměrně lze tento jev spatřit pouze jednou za rok.

supralaterální oblouk - krystalek
Obrázek ukazuje správnou orientaci krystalků, díky kterým vzniká supralaterální oblouk.

Supralaterální oblouk vzniká, když sluneční paprsky pronikají podstavou ledového krystalu tvaru šestibokého hranolu, poté se lomí a opouštějí krystal jednou z jeho stěn. Oblouk si lze představit jako slabý, duhově zbarvený oblouk nacházející se v asi dvojnásobné úhlové vzdálenosti od slunečního kotouče, než jak je zvykem u malého hala. Oblouk se shora tečně dotýká výrazně častějšího cirkumzenitálního oblouku, o kterém jsem psal ve dvanáctém díle tohoto seriálu.

Vzhledem k tomu, že se oblouk podobá fragmentu velkého hala a také zaujímá přibližně stejnou polohu na nebi, si jej lidé s tímto atmosférickým jevem velmi lehce mohou splést. Velké halo však vždy pozorujeme v podobě uzavřeného oblouku, je vždy výrazně slabší a barevně chudší. Velké halo je dokonce ještě vzácnější než supralaterální oblouk. Oblouk dokonce nikdy nesahá níže, než v jaké výšce pozorujeme slunce. Na rozdíl od velkého hala také supralaterální oblouk pomalu mění svůj tvar a to v závislosti na aktuální výšce slunce nad horizontem.

supralaterální oblouk
Tento snímek zachycuje několik halových jevů, z nichž nejjasnější je cirkumzenitální oblouk, který se v jeho nejnižších částech tečně dotýká slabějšího supralaterálního oblouku.
By Joseph Thiebes (Own work) [CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], via Wikimedia Commons


V příštím díle se zaměříme na další oblouky, které vznikají odrazem či lomem světla od ledových krystalků v atmosféře.

Autor: PH

frame-scrollup