Parryho oblouky

Seriál: Optické jevy v atmosféře
Díl 14. Parryho oblouky

Vítám vás u čtrnáctého dílu tohoto seriálu o atmosférických optických jevech. Dnes se budeme zabývat dalšími halovými jevy ve tvaru oblouků, které vznikají lomem nebo odrazem světla od ledových krystalků v atmosféře. Není náhodou, že jsme se v předchozím díle bavili o horním a dolním dotykovém oblouku. Dnes se budeme zabývat Parryho oblouky, které mají k dotykovým obloukům celkem blízko.

Parryho oblouky jsou vzácné halové jevy, které lze nejčastěji pozorovat společně s malým halem (22°) a horním dotykovým obloukem. Abychom však pozorovali tento velmi vzácný jev, musí být splněno několik podmínek. Na obloze musí být silný zdroj světla (Slunce/Měsíc), v atmosféře musí být přítomny ledové krystalky tvaru šestibokých hranolů, pomyslné osy těchto krystalků musí vést rovnoběžně a stěny těchto krystalků musí navíc ležet v horizontální rovině. Tyto podmínky pak vedou ke vzniku tohoto velice vzácného jevu.

Obrázek ukazuje správnou orientaci krystalků, díky kterým vznikají Parryho oblouky. Dotykové oblouky by vznikly, kdyby byl ledový krystal orientován svisle.

Lze pozorovat dva typy Parryho obluků a to vždy nedaleko horního či dolního dotykového oblouku. Podle toho, poblíž kterého dotykového oblouku se vyskytnou, pak rozlišujeme horní a dolní Parryho oblouk. Aby to nebylo příliš jednoduché, tak Parryho oblouk dá dále rozdělit na další dva oblouky - ty pak označujeme jako sunclave a sunvex podle toho, zda jsou vzhledem k slunečnímu kotouči konkávní či konvexní. Oblouk konvexní (sunvex) se velmi podobá hornímu dotykovému oblouku, zatímco oblouk konkávní (sunvex) spíše připomíná fragment kulatého hala.

Tento snímek ukazuje horní Parryho oblouk sunvex (nahoře) a horní dotykový oblouk (podobný oblouk hned pod ním)
Autor snímku: Emil Březina

Horní Parryho oblouk lze pozorovat nad horním dotykovým obloukem a s rostoucí výškou slunce nad obzorem se jejich tvar výrazně mění. Při výšce slunce nad obzorem 10° a více lze pozorovat oba horní Parryho oblouky (sunclave i sunvex)


Dolní Parryho oblouk lze pozorovat pod dolním dotykovým obloukem a s rostoucí výškou slunce nad obzorem se přibližuje k dolnímu dotykovému oblouku a mění svůj tvar. Je ještě vzácnější než horní Parryho oblouk. Opět se dělí na oblouky suncave a sunvex.


Obrázek ukazuje pozici a tvar Parryho oblouků vzhledem k výšce slunečního kotouče nad obzorem
Zdroj obrázku: http://www.atoptics.co.uk/halo/parry1.htm


V příštím díle se zaměříme na další oblouky, které vznikají odrazem či lomem světla od ledových krystalků v atmosféře.

Autor: PH