Není fronta jako fronta

Atmosférické fronty jsou úzké přechodné vrstvy, které oddělují od sebe vzduchové hmoty různých vlastností. Jejich délka může být několik set až tisíc kilometrů a šířka o několika desítkách kilometrů. Jejich výška může dosahovat až k tropopauze. Fronty, které oddělují základní geografické typy vzduchových hmot se nazývají hlavní atmosférické fronty.

Jsou tři hlavní atmosférické fronty:

    Arktická fronta: odděluje arktický a polární vzduch

    Polární fronta: odděluje tropický a polární vzduch

    Tropická fronta: odděluje tropický vzduch od rovníkového

Tyto fronty, které oddělují základní vzduchové hmoty se v průběhu roku posouvají za sluncem směrem na sever, nebo na jih. Například v zimě se přesouvá polární fronta na jih a v létě zase na sever. Proudění vzduchu probíhá podél fronty poměrně stacionárně. Jakmile se začne fronta přemisťovat a měnit své místo, hovoříme o pohyblivé frontě, která se dělí na teplou, studenou a okluzní.

     Teplá fronta: je to úzké rozhraní mezi studeným a teplým vzduchem, který se pohybuje směrem ke studenému vzduchu. Nad celým povrchem teplé fronty, který je skloněný ve směru jeho postupu, vystupuje lehčí teplý vzduch nad ustupující těžší studený vzduch. V souvislosti s výstupnými proudy vzduchu dochází ke kondenzaci vodní páry, proto se na teplé frontě vytváří systém vrstevnaté oblačnosti, která sahá několik stovek kilometrů před frontální čáru. Srážky jsou trvalé a jejich šířka je 300 až 400 km. Prvními příznaky přibližující se teplé fronty jsou řasy (cirrus), které se vyskytují až 900 km před teplou frontou. Řasy přecházejí do řasových sloh (cirrostratus), houstnou a klesají. Řasové slohy přecházejí do vyvýšené slohy (altostratus). Z těchto oblaků mohou v zimě vypadávat srážky. Po nich následuje dešťová sloha (nimbostratus), která má základnu velmi nízko a vypadávají z ní trvalé srážky. S přibližující se teplou frontou se zhoršuje viditelnost, může vznikat mlha a klesá tlak vzduchu. Po přechodu fronty srážky ustávají, oblačnost se trhá a stoupá. Po přechodu teplé fronty převládá teplé počasí s horší viditelností. Na synoptických mapách se teplá fronta označuje červenou barvou, která vyplňuje půlkruhy bochníkovitého tvaru, které se kreslí ve směru postupu teplé fronty.

    Studená fronta: je to rozhraní mezi teplým a studeným vzduchem. Pohybuje se směrem k teplému vzduchu. Postupuje za teplou frontou a pohybuje se přibližně o 40 % rychleji než teplá fronta a uzavírá teplý sektor tlakové níže. Projevuje se kupovitou oblačností s přeháňkami a v létě s bouřkami. Ve studené frontě proniká těžší studený vzduch pod teplý vzduch, který je nucený vystupovat nahoru. Výstupné proudy jsou větší než při teplé frontě. V blízkosti frontální čáry se tvoří kupovitá oblačnost s přeháňkami a silným větrem. Někdy se tvoří vysoká hradba kupovité oblačnosti s bouřkami. Za frontální čarou převládají trvalejší srážky. Tlak vzduchu před studenými frontami klesá, za nimi prudce stoupá.

    Okluzní fronta: vzniká, jakmile studená fronta dostihne teplou frontu, přičemž teplejší vzduch je vytlačován výše od zemského povrchu. Na počasí má okluzní fronta většinou nevýrazný vliv.