Lowitzovy oblouky
Seriál: Optické jevy v atmosféře
Díl 19. Lowitzovy oblouky
Vítám vás u devatenáctého dílu tohoto seriálu o atmosférických optických jevech. Minule jsme se zabývali parhelickým kruhem a bočním sluncem. Dnes se budeme bavit o tzv. Lovitzových obloucích, které mají k bočnímu slunci celkem blízko.
Lowitzovy obouky patří mezi halové jevy, a tak podobně jako každý halový jev i tento úkaz lze pozorovat jen tehdy, je-li na obloze dostatečně silný zdroj světla (Slunce/Měsíc) a jsou-li v atmosféře přítomny ledové krystalky. Patří mezi vůbec nejkontroverznější halové jevy a to proto, protože ačkoliv byly objeveny v roce 1790, byla jejich existence zpochybňována až do roku 1990. Tyto oblouky patří k nejvzácněji pozorovaným halovým jevům, nicméně bystrému pozorovateli, který bude mít štěstí, určitě jen tak neuniknou a už vůbec ne takovým, kteří podobné jevy fotografují. Většinou se objevují jen ve velmi slabé a mlhavé podobě a tak je možná objevíte až na fotografiích.
Lowitzovy oblouky můžeme pozorovat ve třech různých formách, ale vždy jako nepatrné obloukové výběžky vybíhající z vedlejšího slunce. Přesto jsou ale v této části (u vedlejšího slunce) nejméně patrné, a tak se doporučuje raději bedlivě pozorovat malé halo - zda se na druhé, či desáté hodině, neobjevuje výrazné zjasnění. Určitě sledujte oblast mezi horním dotykovým a Parryho obloukem. Máme horní, dolní a střední lowitzův oblouk.
Obrázek ukazuje, jak by asi vypadaly Lowitzovy oblouky na obloze a zároveň ukazuje, jakým způsobem se lomí světlo v krystalech a dává vzniknout tomuto fenoménu.
Zdroj: http://www.atoptics.co.uk/halo/lowitz.htm
Lowitzovy oblouky vznikají lomem světla v ledových krystalcích tvaru šestibokých destiček, u kterých je dovolena i jistá výchylka v orientaci vůči vodorovné rovině. Zjednodušeně lze tedy říct, že jsou zde tři různé možnosti odrazu paprsku od krystalku, které pak dávají vzniknout třem různým obloukům.
V příštím díle se zaměříme na další halové jevy, které lze pozorovat na parhelickém kruhu.
Autor: PH