Ledovce dokáží mnohem víc, než se na první pohled zdá

Ledovce dokáží mnohem víc, než se na první pohled zdá
22.12.2015
Od té doby, co nejslavnější ledovec způsobil potopení nejznámější lodě světa – Titaniku, mají tyto ledové masy špatnou pověst. Jejich potenciál je však mnohem větší.

Některé ledovce jsou dostatečně velké, aby dokázaly ovlivnit oblohu nad sebou. Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) nedávno poslal do světa tyto fotografie ledovců (obr. 1, 2) u pobřeží ostrova Jižní Georgie, které se nacházejí v Atlantickém oceánu. Tyto osamocené ledovce se oddělili od ledovcového šelfu Antarktidy a pomalu se pohybují do nižších zeměpisných šířek. Tyto snímky byly pořízeny 27. listopadu 2015 díky snímači Moderate Resolution Imaging spectroradiometer (MODIS) na satelitu Terra. Ledovce se nacházejí již poměrně hodně severně, což není zcela běžné, ale ne neslýchané. 
Ledovce se samozřejmě neobjevují jen u pobřeží Jižní Georgie, ale zaznamenán byl i výskyt asi 1500 km od australského pobřeží. Jeho rozloha byla dvakrát větší než Manhattanu a od Antarktidy se oddělil v roce 2000. I u Nového Zélandu mohly být v minulosti zvlněná oblaka pozorována, díky putujícím ledovcům.

Vlny za plujícím ledovcem
Obr.1: Kusy ledovce u ostrova Jižní Georgie
Zdroj: Popular Science, NASA

Zvlnění efekt v mracích nad většími ledovci je způsoben vzduchem, který je vytlačován vzhůru nad mohutnými bloky ledu. Díky tomu se na obloze vytváří různé vzory. Vlnky jsou výraznější u větších ledovců, nad jimiž vzduch doslova jezdí. Silný proud vzduchu pak naráží a narušuje oblaka. V mracích pak vzniká dominový efekt a vlny se šíří dál do okolí. Jejich tvorba je velmi podobná, jako když pluje loď po moři a za sebou nechává výrazné zvlnění.

Satelitní snímek zvlněné oblačnosti
Obr. 2: Zvlněná oblaka nad ledovci u ostrova Jižní Georgie
Zdroj: Popular Science, NASA

Podobné obrazce vznikají i nad většími krami a nejlépe jsou pozorovány, pokud zde vznikne závětří mezi dvěmi ledovci. Ideální stav nastává, pokud je ledovec nad hladinou alespoň 9 – 10 metrů. Podobně jako vlny na obloze, můžeme pozorovat změny tvaru i v mlze.

Stejně jako ledovce, mohou oblačnost měnit vysoké pohoří, které vytváří tzv. čočkovité mraky (odborně se nazývající altocumulus lenticularis). Oblaka se obvykle formují ve velkých výškách, kolmo ke směru proudění větru. Vítr by měl foukat ideálně kolmo na hřebeny hor.

Čočkovitá oblačnost v okolí sopky
Obr. 3: Čočkovité mraky, Rusko 2012
Zdroj: Caters News Agency

Autor: SG

frame-scrollup